Kazatel 7
  • 1 Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.
  • 2 Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.
  • 3 Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.
  • 4 Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.
  • 5 Lépe jest slyšeti žehrání moudrého,nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.
  • 6 Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.
  • 7 Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.
  • 8 Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.
  • 9 Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.
  • 10 Neříkej: Čím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.
  • 11 Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;
  • 12 Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.
  • 13 Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?
  • 14 V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.
  • 15 Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.
  • 16 Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?
  • 17 Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?
  • 18 Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.
  • 19 Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.
  • 20 Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
  • 21 Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.
  • 22 Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
  • 23 Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.
  • 24 Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
  • 25 Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.
  • 26 I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.
  • 27 Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,
  • 28 Čeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.
  • 29 Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných. [ (Ecclesiastes 7:30) Kdo se může vrovnati moudrému, a kdo může vykládati všelikou věc? ]