Efezským 4 — čeština Bible svatá

1 Protož prosímť vás já vězeň v Pánu, abyste hodně chodili, jakž sluší na povolání vaše, kterýmž povoláni jste,

2 Se vší pokorou, tichostí, i s snášelivostí, snášejíce se vespolek v lásce,

3 Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje.

4 Jedno jest tělo, a jeden Duch, jakož i povoláni jste v jedné naději povolání vašeho.

5 Jeden Pán, jedna víra, jeden křest,

6 Jeden Bůh a Otec všech, kterýž jest nade všecko, a skrze všecko, i ve všech vás.

7 Jednomu pak každému z nás dána jest milost podle míry obdarování Kristova.

8 Protož dí Písmo: Vstoupiv na výsost, jaté vedl vězně, a dal dary lidem.

9 Ale to, že vstoupil, co jest, jediné že i sstoupil prve do nejnižších stran země?

10 Ten pak, jenž sstoupil, onť jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko.

11 A onť jest dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné evangelisty, jiné pastýře a učitele,

12 Pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, k vzdělání těla Kristova,

13 Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova,

14 Abychom již více nebyli děti, zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému;

15 Ale pravdu činíce v lásce, rosťme v něj všelikterak, v toho, kterýž jest hlava, totiž Kristus,

16 Z kteréhožto všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podle vnitřní moci v míru jednoho každého údu, zrůst těla činí, k vzdělání svému v lásce.

17 A protož totoť pravím a osvědčuji v Pánu, abyste již více nechodili, jako i jiní pohané chodí, v marnosti mysli své,

18 Zatemnění v rozumu, odcizeni jsouce od života Božího, pro neznámost, kteráž jest v nich z zatvrzení srdce jejich.

19 Kteřížto zoufavše sobě, vydali se v nestydatost, aby všelikou nečistotu páchali s chtivostí.

20 Ale vy ne tak jste se vyučili následovati Krista,

21 Ač jestliže jste ho slyšeli a o něm byli vyučeni, jakž ta jest pravda v Ježíšovi,

22 Totiž, složiti ono první obcování podle starého člověka, rušícího se, podle žádostí oklamávajících,

23 Obnoviti se pak duchem mysli vaší,

24 A obléci nového člověka, podle Boha stvořeného, v spravedlnosti a v svatosti pravdy.

25 Protož složíce lež, mluvtež pravdu jeden každý s bližním svým; nebo jsme vespolek údové.

26 Hněvejte se, a nehřešte; slunce nezapadej na hněvivost vaši.

27 Nedávejte místa ďáblu.

28 Kdo kradl, již více nekraď, ale raději pracuj, dělaje rukama svýma, což dobrého jest, aby měl z čeho uděliti nuznému.

29 Žádná řeč mrzutá nevycházej z úst vašich, ale ať jest každé promluvení dobré k vzdělání užitečnému, aby dalo milost posluchačům.

30 A nezarmucujte Ducha svatého Božího, kterýmžto znamenáni jste ke dni vykoupení.

31 Všeliká hořkost, a rozzlobení se, i hněv, i křik, i rouhání buď odjato od vás, se vší zlostí,

32 Ale buďte k sobě vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštějíce sobě vespolek, jakož i Bůh v Kristu odpustil vám.