Přísloví 17
  • 1 Lepší jest kus chleba suchého s pokojem,nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
  • 2 Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
  • 3 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
  • 4 Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
  • 5 Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
  • 6 Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
  • 7 Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
  • 8 Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
  • 9 Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
  • 10 Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
  • 11 Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
  • 12 Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
  • 13 Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
  • 14 Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
  • 15 Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
  • 16 K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
  • 17 Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
  • 18 Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
  • 19 Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
  • 20 Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
  • 21 Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
  • 22 Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
  • 23 Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
  • 24 Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
  • 25 K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
  • 26 Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
  • 27 Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
  • 28 Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.