Jób 14
čeština Bible svatá · 22 verses
- 1 Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
- 2 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
- 3 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
- 4 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
- 5 Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
- 6 Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
- 7 O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
- 8 By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
- 9 Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
- 10 Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
- 11 Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
- 12 Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
- 13 Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne.
- 14 Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
- 15 Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
- 16 Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
- 17 Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
- 18 Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
- 19 Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
- 20 Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
- 21 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
- 22 Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.