Jób 13
čeština Bible svatá · 28 verses
- 1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
- 2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
- 3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
- 4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
- 5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
- 6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
- 7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
- 8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
- 9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
- 10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
- 11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
- 12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
- 13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
- 14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
- 15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
- 16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
- 17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
- 18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
- 19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
- 20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
- 21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
- 22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
- 23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
- 24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
- 25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
- 26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
- 27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
- 28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.