Jób 36
  • 1 Zatím přidal Elihu, a řekl:
  • 2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
  • 3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
  • 4 V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
  • 5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
  • 6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
  • 7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
  • 8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
  • 9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
  • 10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
  • 11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
  • 12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
  • 13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
  • 14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
  • 15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
  • 16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
  • 17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
  • 18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
  • 19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
  • 20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
  • 21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
  • 22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
  • 23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost?
  • 24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
  • 25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
  • 26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
  • 27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
  • 28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
  • 29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
  • 30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
  • 31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
  • 32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
  • 33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje. [ (Job 36:34) Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého. ]