Jób 6
čeština Bible svatá · 30 verses
- 1 Odpovídaje pak Job, řekl:
- 2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
- 3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
- 4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
- 5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
- 6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
- 7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
- 8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
- 9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
- 10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
- 11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
- 12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
- 13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
- 14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
- 15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
- 16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
- 17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
- 18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
- 19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
- 20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
- 21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
- 22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
- 23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
- 24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
- 25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
- 26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
- 27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
- 28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
- 29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
- 30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?