Jób 30
čeština Bible svatá · 31 verses
- 1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
- 2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
- 3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
- 4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
- 5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
- 6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
- 7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
- 8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
- 9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
- 10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
- 11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
- 12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
- 13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
- 14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
- 15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
- 16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
- 17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
- 18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
- 19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
- 20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
- 21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
- 22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
- 23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
- 24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
- 25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
- 26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
- 27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
- 28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
- 29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
- 30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
- 31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.